Kapitola 1: Ellori (z Ellori, příběh Duše)

Její život byl samá lehkost a radost. Většinu času (kterého měla nekonečno) trávila létáním po galaxiích a potkáváním ostatních Duší. Potkávání milovala nejvíc ze všeho. Byla to Duše skutečně extrovertní - milovala ostatní Duše nesmírně, a jejich přítomnost ji nabíjela radostí a inspirací. 

Tahle Duše se jmenovala Ellori. Když svištěla vesmírem, aby potkala další svoji oblíbenou skupinku Duší, ráda létala skrze mlhoviny a paprsky sluncí. Nejčastěji létala koridorem páté dimenze. 

Pátá dimenze byla pro mezihvězdné cesty nejlepší, aspoň to tak Ellori připadalo. Z páté dimenze bylo možné vidět vesmír, dotýkat se planet a hvězd, potkávat ostatní bytosti, a zároveň se v husté energii hmoty neztratit. Od šesté dimenze nahoru už jste byli příliš lehouncí a necítili jste sluneční paprsky, a ve čtvrté dimenzi poletovalo velké množství harampádí, takže cestovat skrz bylo značně zdlouhavé. 

Ellori měla za sebou mnoho inkarnací. Z té poslední na planetě Suiri, se vzpamatovávala nejméně 120 přítomných okamžiků. Suiri byla planeta, kterou obývaly bytosti Estró, které si napůl pamatovaly svůj božský původ, nicméně polovina jejich těl byla uvízlá ve Hře o moc, kterou rozplétali jen pozvolna. Bytosti Estró byly velmi mocné, vysoké a štíhlé, a dokázaly manifestovat myšlenky rychlostí 0,1 blesku. Avšak polovina jejich těl žila stále ještě připoutaná ke Hře o moc, takže tuto poměrně slušnou manifestační dovednost využívaly k budování honosných sídel, převratných technologií a k okázalým projevům intelektu.
 

Ellori strávila na planetě Suiri 4 inkarnace, a přišlo jí to tak akorát. V Záznamech nashromáždila dostatek zkušeností a voleb, aby mohla navštívit město Rádců, a rozhodnout se o své další inkarnaci. 

Vzpomínala si, že na Suiri původně mířila kvůli velmi intenzivní inkarnaci na planetě Gaia. 

Než se rozhodla inkarnovat na Suiri, strávila na Gaie slušných 420 životů, z čehož minimálně 48 v totálním zapomnění a chaosu. 

Musela uznat, že Gaia je v tomto zkrátka jedinečná. Životy na Gaie měly v Záznamech Duše celou kategorii jen pro sebe. Duše, které se inkarnovaly na Gaiu, si jen zřídka vzpomněly na svůj božský původ. Když Ellori byla na planetě Gaia naposledy, bytosti zvané Peeple se tam oddávaly vzájemné destrukci, a nejvíce bolestivé destrukce zažívaly ti, kteří jakkoli poukázali na existenci Božství. Což se mohlo zdát paradoxní, zejména proto, že to bylo Božství, které vstupovalo do těl Peeple, aby učinilo pozemskou zkušenost. 

Ellori to fascinovalo. Teď, když měla možnost porovnat životy na Gaie a Suiri, vnímala, že Hra o moc je opravdu velmi důmyslným konstruktem. Konstrukt Hry o moc mohl přežít pouze v podmínkách husté hmoty, které panovaly na Gaie, Suiri a dalších exotických místech. Všude jinde Hra o moc neměla šanci na velký rozmach, neboť byla okamžitě rozklíčována, prohlédnuta a rozpadala se úžasem nad svojí podstatou. 

Když se naposledy Ellori bavila s Božstvím, měla k projevům Hry o moc spoustu výhrad. 

“Hra o moc je to, co zesiluje temnotu,” říkala. Božství poslouchal. 

“Potíž je v tom, že bytosti na Suiri a Gaie už nevědí, jak to vzniklo. Hra o moc je postupem generací připravila o schopnosti, vědomosti, vzpomínky i spojení s tebou. Je natolik důmyslná, že ovládla všechna jejich řídící centra. Věří, že jejich pravou podstatou je Hra o moc.” 

“Je ještě stále spousta Duší, které si přejí Hru o moc zažít naplno,” řekl Božství. “V jiných vesmírech jsou zase jiné Hry. Uznávám, že Hra o moc se poněkud odchýlila od původního plánu a na základě vlastního zmatení vytváří chaos. Je inteligentní, a její chaos dokáže vytvářet svůj vlastní chaos. Chápu, že bytosti Peeple a Estró cítí velký zmatek a odchýlení. Nicméně je to dočasné. Vážné a nezlomitelné se to zdá jen když jsi ve Hře. Ale jakmile jsi venku, tak vidíš, jak nereálné to vlastně bylo.” 

“No jo, ale když strávíš na Gaie pár životů, a nepřipravíš se předem, snadno se ztotožníš s myslí bytostí Peeple. Uvěříš, že Tvá podstata neexistuje. Uvěříš, že Tvá podstata je Hra. Uvěříš, že musíš hrát, aby ses ze Hry dostal. Je strašně mazaná!” 

“Ano, a proto je Gaia jediné místo ve vesmíru, kde ještě existuje Nekonečně mnoho voleb. Je tam tak hustá hmota, že ti každý pocit připadá osudově reálný. Trvá také dlouho, než se Tvé volby propíšou do reality Gaia. Nikdo Ti nemůže zabránit uvěřit tomu, že Tvá podstata je temná. Nicméně proto je o inkarnace na Gaie takový zájem. Zakusit intenzivní temnotu, a volit si utrpení znova a znova - to je možné jedině tam.”  

“No jo,” řekla Ellori. “Je zvláštní, že jsi dal Nekonečno voleb zrovna bytostem Peeple, které jich využívají jenom pár, a ještě si na to neustále stěžují. Nejzajímavější je, že když se tam narodíš, tak okamžitě zapomeneš. Na to, kdo jsi. Na Božství. Máš prostě totální temno a musíš žít s tím, co se ti naskytne. Jak mohou Duše učinit na Gaie jakoukoli převratnou změnu, když mají k dispozici jen zlomek svého vědomí?” 

“To se bude postupně měnit,” řekl Božství. Ellori to celkem uklidnilo. Ačkoli si byla vědoma, že “měnit” nemusí nutně znamenat “lepšit”. Božství byl v tomto záhadný a až znepokojivě neutrální. Pokud se jakákoli bytost Peeple rozhodla zničit tisíce jiných bytostí, a její záměr byl v souladu s rozhodnutími ostatních Duší, bylo to zkrátka možné. Žádný z Rádců nemohl Peeple zastavit fyzickou silou. Žádný z Rádců, ani Božství, ostatně neměli úhel pohledu, že se bytosti Peeple musí rozhodnout podle toho, co je “dobře” nebo “špatně”. Každá volba byla zkrátka volbou, a vytvořila to, co volby vytváří - energii svého náboje. 

Ellori se rozhodla, že stráví ještě několik set přítomných okamžiků návštěvami a rozmluvami s Božstvím, a pak se vydá do města Rádců.